mezinárodní adopce (dítěte)

Častým příkladem je situace, kdy si japonská svobodná z osoba s dítětem vezme cizince a nechá si dítě osvojit od zahraničního z manžela, nebo když má dítě zahraniční z manžel a Japonec si ho osvojí.
Existují také případy, kdy japonský pár adoptuje nezletilé dítě ze zahraničí.

Požadavky na mezinárodní adopci.

V zásadě se na osvojení vztahují právní předpisy země původu osvojitele, ale pokud právní předpisy země původu osvojitele obsahují ustanovení o ochraně osvojených dětí, použijí se rovněž tato ustanovení.

Pokud právní předpisy země původu dítěte stanoví pro osvojení další požadavky na ochranu, musí být splněny i tyto požadavky.

Osvojení japonského dítěte zahraničním manželem/manželkou

V zásadě platí, že právo osvojitelů z domovské země z právo dobré, zatímco právo cizí země z právo platí, když cizí z osvojitelé osvojí japonské z dítě. Pokud cizí z právo přijme zásadu práva bydliště, použije se právo země (Japonska), v níž mají zahraniční z osvojitelé bydliště.

Japonci adoptují dítě zahraničního manžela.

V zásadě platí japonské právo, ale pokud je povolení vyžadováno právem domovské země osvojeného dítěte jako požadavek na ochranu dítěte, je nutné získat například povolení soudu.

Adopce mezi japonským párem a cizím dítětem.

V zásadě platí japonské právo, ale pokud právo domovské země osvojeného dítěte obsahuje požadavky na ochranu, musí být splněny i tyto požadavky.

Typy adopcí v Japonsku

V Japonsku existují dva typy adopce z.

Řádné osvojení: běžně používaným z je řádné osvojení, kdy z vztah rodič-dítě zůstává zachován u biologických rodičů a také u osvojitelů. Pokud je dítě malé, je třeba získat povolení rodinného soudu z.
Zvláštní adopce: zvláštní adopce vyžadují, aby dítě bylo zásadně mladší šesti let (s výjimkou dětí mladších osmi let) a aby jeden z osvojitelů byl starší 25 let. Podléhá přísnější soudní kontrole než běžné osvojení. Na rozdíl od běžného osvojení je také ukončen vztah rodičů a dítěte s biologickými rodiči.